Náš rodný erb, ten tvrdého je slohu,
jej první šlechtic marně v štítu hledá,
jak na nás přešel od dědova děda:
Klas potem zrosený a větev hlohu...
Začátek jedné pozapomenuté básně od J.V.Sládka připomíná, jak dávná a rozšířená byla myšlenka na založení tradice uctívání památky selských rodů, symbolů naší národní odolnosti. Z jejich kořenů strom českého života vyrůstal a čerpal sílu k vytvoření těch nejkrásnějších květů a plodů. Potvrzuje to i událost, stará přes šedesát let.
Psal se 3. únor 1935. "Udrželi jste svůj grunt alespoň sto roků?" ptal se redaktor Ježek v anketě deníku Venkov. Ohlas byl nečekaný. Sešlo se tolik kladných odpovědí, že je redakce nestačila uveřejňovat. Obrovská vlna zájmu o selský rodopis zaskočila i samotného autora akce, vrchního redaktora Vraného, jinak ostříleného žurnalistu a senátora strany republikánské. Dopisy čtenářů byly všude. Zával v redakční místnosti odvrátili až ,,záchranáři" ze Sdružení venkovských kronikářů. Ti se také ujali dalšího zpracování a vedení ankety. Odpovědi ukázaly, že většina z přihlášených rodů drží svůj statek mnohem déle, než sto let. Byla však stanovena přísná kritéria. Vyžadovalo se předložení všech převodních dokladů. Uchazeči o uznání starousedlosti absolvovali i pěknou štrapáci po úřadech a archivech. Tu pro výpisy z matrik, jindy z pozemkových knih a zemských katastrů, vše řádně ověřeno a skvěle orazítkováno.
Na rody, které tak prokázaly určitou dobu hospodaření na stejném místě v přímé linii mužské či ženské posloupnosti, čekalo vyznamenání v trojí podobě: za jedno století se dával diplom s nápisem ,,Za věrnost půdě ", pěkně vyvedený podle návrhu pana malíře Aloise Moravce. Stopadesátnickým gruntům náležela bronzová plaketa s heslem ,,Rodům půdě věrným, vděčný národ celý" od sochaře Bílka z Hořic v Podkrkonoší. Nástupnická řada hospodářů delší než dvěstěpadesát let pak zajistila žadateli metu nejvyšší. Byla to kamenná pamětní deska z českého syenitu s texty Za věrnost půdě a Na této usedlosti hospodaří rod . . . od roku . . .
Po této úvodní glose si dovolím seznámit Vás se záměrem vytvoření databáze rodin spřízněných po přeslici i po meči s rodem Bryndů , který je základem tohoto genealogického programu.Vycházím při tom ze čtyř hlavních větví mé¨ rodiny a to: větev Brynda a Markl a větev mé ženy Houška a Starý.Od těchto rodů se pak následně odvíjí celá řada příjmení a to až do doby "Pobělohorské" , kdy po r.1621 se začali zapisovat do matrik i lidé stavu nešlechtického.Nejstarším zápisem rodu je zmínka o gruntu půllánu Bryndovském , v Katovicích (okr.Strakonice)
Čp. 12- Grunt půllán Bryndovský
1647 Jan Brinda a Kateřina, 1655 Mikuláš Brynda a Dorota (držel též grunt Křenovský a Strakovský, proto jmenován též Mikuláš Strakovský), 1676 Jakub Brynda a Alžběta, 1682 Jakub Brynda mladší a Dorota, 1705 Matěj Brynda a Marie, 1740 Matěj Brynda mladší a Ludmila, 1777 Jakub Brynda alias Šavel a Kateřina rozená Kunclová z Dražejova, 1785 Václav Brynda-Šavel a Josefa roz. Metličková z čp. 30, 1820 František Šavel, gruntovník a Barbora rozená Šímová.
Další zmínka , která je již podložená matričním záznamem je o rodu Brynda z obce Drahlín v panství Hluboš.Předpokladem a pouhou spekulací je , že někdo z rodu , který se též zabýval hornickou prací v místě Katovic , kde se těžilo stříbro a zlato , přesídlil do Drahlína jako osoba příslušná do Katovic a tam založil novou větev rodu.Drahlín a jeho okolí též bylo těžební v době sedmnáctého století.To ostatně potvrzují i historické praneny o této obci.
